Po včerejším narkózou prospaném dni sem sháněla nějakého parťáka na odpolední venčení. Z Atyho sršela energie a já bych ho sama asi moc neutahala. Nakonec sem sehnala super společnost a to Atyho bratra Arta.

Se Zdeňkou jsme se dohodli na druhou odpoledne. S Atušou jsme dorazili o 15 minut dřív s tím že se ještě projdeme. Když mi přišla sms, že s Artíkem budou mít zpoždění, rozhodla jsem se čekací čas strávit cvičením chůze u nohy. Šla jsem kousek stranou od hlavní brány, Atyho přivázala ke stromu a začala chystat odměnky a vše potřebné. Poté jsem si  došla pro Atyho, který se hned nadšeně zařadil k noze. Chvilku jsme si zapochodovali u nohy až jsme zase došli k odkládacímu stromu, kde si Aty hned sedl a čekal až se zase bude něco dít. Cvičení chůze jsem proložila hrou s peškem, která Atyho moc baví. Občas mám pocit, že se zakousne do mě a ne do peška, jak po něm jde ostře. Tohle celé jsem ještě dvakrát zopakovala a šlo se čekat před hlavní bránu na Arta se Zdeňkou.

Atu si lehl na trávu a čekal co se bude dít. Neustále se rozhlížel po okolí a vždy když uviděl nějakého psa, zacukalo v něm. Moc rád by se za nima rozeběhl a šel si hrát, ale já ho vždy uklidnila a tak ležel dál a čekal na příchod bráchy. Když Artík dorazil, kluci se začali očichávat s ocasama nahoru a s napětím očekávali co ten druhý udělá. Naštěstí se hned nesežrali a tak se šlo na procházku. Kluci se neustále provokovali a pobízeli ke hře na honěnou. Občas mi připadalo, že hráli "na babu" nebo běhali štafetový běh s kolíkem v puse, ale k předávkám moc často nedocházelo. Cestou jsme potkali i pár psích slečen, které klukům zamotali hlavu. Hlavně ty dvě slečny co nabrali dráhu mezi stromky, kluci zdrhli za nima a pět minut jsme netušili, kde jsou. Naštěstí se kluci nakonec vrátili a tak jsme mohli pokračovat dál. V jednu chvilku po sobě kluci dost ostře vyjeli a vypadalo to, že se snad sežerou. Naštěstí se rychle uklidnili a dál si hráli a běhali.

Když jsme se před hlavní bránou loučili se Zdeňkou, Art se rozhodl, že už ho nudíme a vydal se směr domov. Když jsme se ohlédli nebyl nikde v dohledu a tak se za ním Zdeňka rychle vydala aby se mu něco nestalo. Naštěstí na ni prý čekal za rohem, ale dostal vynadáno, protože přešel silnici. Já jsem se s Atym vydala na druhou stranu a domů jsme šli pěšky. Aty z toho byl celkem nadšený a cestu domů si užíval. Domů jsme dorazili kolem páté odpoledne a já byla dost zničená. Atuška si lehl pod stůl a příjemně unaven usnul.